Luk 5 | CzeCSP | STEP | Stalo se, když se na něj tlačil zástup, aby ⌈slyšel Boží slovo ,⌉ že stál u Genezaretského jezera

Luke 5

Povolání prvních učedníků

1 Stalo ^{▼▼srv. Mt 4,18—22} se, když se na něj tlačil zástup, aby ⌈slyšel Boží slovo,⌉ ^{▼▼8,21; 11,28; Sk 13,5; He 4,12} že stál u Genezaretského jezera ^{▼▼Nu 34,11; Mt 14,34; Mk 6,53; [jinak zvané též Galilejské (Mt 4,18) a Tiberiadské moře (J 6,1)]} 2 a uviděl u břehu jezera dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. 3 Vstoupil do jedné z těch lodí, ^{▼▼Mt 13,2; Mk 3,9} která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. ^{▼▼ř.: země} Posadil ^{▼▼Mt 5,1p} se a z lodi učil zástupy. 4 Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu.“ ^{▼▼Mt 17,27; J 21,6} 5 Šimon odpověděl: „Mistře, ^▼▼8,24p celou noc jsme tvrdě pracovali ^{▼▼Mt 11,28; Ef 4,28; Ko 1,29} a nic jsme nechytili. ^{▼▼J 21,3}Ale ⌈na tvé slovo⌉ ^{▼▼n.: na základě tvého výroku} spustím sítě.“ 6 A když to učinili, zabrali velké množství ryb; ^{▼▼J 21,6} jejich sítě se však začaly trhat. 7 Dali znamení společníkům ve druhé lodi, aby jim přišli pomoci. Oni přišli a naplnili obě lodě, že se až potápěly. 8 Když to Šimon Petr uviděl, padl ^{▼▼Mt 2,11; Mk 1,40} k Ježíšovým kolenům ^{▼▼Mk 15,19; n : nohám; srv. 2Kr 4,37; L 8,41.47; J 11,32; Zj 22,8} a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, ^{▼▼[první užití tohoto titulu pro Ježíše u L; užití jakožto oslovení srv. v. 12; 7,6; 9,54; 10,17; 11,1; 12,41; 13,23; 17,37; 18,41!]; 7,13!} protože jsem hříšný člověk. ^{▼▼ř.: muž; Mt 8,8}“ 9 Neboť jeho i všech, kteří byli s ním, se zmocnil úžas ^{▼▼4,36; Sk 3,10†} nad tím úlovkem ryb, které chytili; 10 stejně i Jakuba a Jana, synů Zebedeových, kteří byli Šimonovými společníky. ^{▼▼2K 8,23} Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, ^{▼▼1,13; 8,50; 12,32} od nynějška budeš lovit ^{▼▼ř. zógrein — 'chytat / zajmout živé'; 2Tm 2,26†} lidi.“ 11 Přirazili s loďmi ke břehu, ^▼▼v. 3p všechno opustili a vydali se za ním.

Očištění malomocného

I ^{▼▼//Mt 8,2—4} stalo se, když byl v jednom z těch měst, hle, byl tam muž plný malomocenství. ^▼▼17,12 Jakmile uviděl Ježíše, padl na tvář a poprosil ho: „Pane, chceš–li, jsi mocen mě očistit.“ 13 On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď očištěn.“ A hned ^{▼▼ř. eutheós; 4,39v; Mt 8,3} od něho malomocenství odešlo. 14 Nařídil mu, aby nikomu nic neřekl, nýbrž: „Odejdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, jak nařídil Mojžíš, jim na svědectví.“ 15 Pověst ^{▼▼ř.: Slovo} o něm se rozšiřovala stále víc a scházely se velké zástupy, aby naslouchaly a byly uzdravovány ze svých nemocí. 16 On se však uchyloval na pustá místa a modlil ^{▼▼3,21!; srv. Da 6,11} se.

Moc odpouštět hříchy, uzdravení ochrnutého

I stalo se, že jednoho dne učil a kolem seděli ^▼▼2,46 farizeové ^{▼▼Mt 3,7p} a ⌈učitelé Zákona⌉, ^{▼▼ř. nomodidaskaloi, Sk 5,34; 1Tm 1,7†. Jinde je 'učitel Zákona' překladem ř. grammateus (srv. Mt 23,34p).} kteří přišli ^{▼▼var.: se sešli} ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. ^{▼▼Mt 15,1} A byla tam Pánova moc, ^{▼▼6,19; 8,46} aby [je] uzdravoval. 18 A ^{▼▼//Mt 9,2—8} hle, muži nesli na lůžku člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj. 19 A když kvůli zástupu nenalezli způsob, jak by ho vnesli dovnitř, vystoupili na střechu ^{▼▼Mk 2,4} a skrze hliněné tašky ho s nosítky ^{▼▼ř. klinidion; v. 24†} spustili doprostřed před Ježíše. 20 Když uviděl jejich víru, ^{▼▼7,50; He 11,1p} řekl: „Člověče, ^{▼▼12,14; 22,58.60; Ř 2,1} tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“ 21 Učitelé Zákona a farizeové ^{▼▼6,7; 11,53; Mt 5,20p} o tom začali ^▼▼3,8 rozvažovat: „Kdo je tento člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, ^▼▼7,49 než sám Bůh?“ 22 Ježíš však poznal jejich myšlenky ^{▼▼2,35; 6,8; 9,47} a odpověděl jim: „Co rozvažujete ve svých srdcích? ^▼▼24,38 23 Co je snadnější? Říci: 'Tvé hříchy jsou ti odpuštěny', nebo říci: 'Vstaň ^{▼▼v. 24; 8,54; J 5,8; Sk 3,6} a choď'? 24 Abyste však věděli, že ⌈Syn člověka⌉ ^{▼▼v L 26×; Mt 8,20p} má na zemi pravomoc ^{▼▼Mt 28,18; J 17,2} odpouštět hříchy,“ řekl ochrnutému: „Tobě pravím, vstaň, vezmi svá nosítka a jdi do svého domu.“ 25 A ten hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, a oslavuje ^{▼▼7,16; 13,13; 17,15; 18,43; 23,47; Mt 5,16; Sk 4,21} Boha odešel do svého domu. 26 Všech se zmocnil úžas a oslavovali Boha; byli naplněni bázní ^▼▼7,16 a říkali: „Dnes jsme uviděli neobyčejné ^{▼▼n.: neočekávané / neuvěřitelné; ř. paradoxos; HL.} věci.“

Povolání Leviho (Matouše)

Po ^{▼▼//Mt 9,9—13} těchto událostech ^{▼▼J 3,22p} Ježíš vyšel a pohlédl na celníka ^{▼▼3,12; 15,1; 18,10; 19,2v; Mt 5,46p} jménem Lévi, sedícího v celnici, a řekl mu: „Následuj mne.“ 28 A on všeho zanechal, ^▼▼v. 11 vstal a následoval ho. 29 Lévi mu připravil ve svém domě velkou hostinu. Byl tam veliký zástup ^{▼▼Mt 14,14!} celníků i jiných, kteří s nimi byli ^{▼▼ř.: leželi; 7,37; Mk 14,3; Mt 9,10p} u stolu. 30 Farizeové a jejich učitelé Zákona reptali na jeho učedníky a říkali: „Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?“ ^{▼▼7,34; 15,1} 31 Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. ^{▼▼Mt 4,24p} 32 Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné ^{▼▼15,7; 18,13} k pokání.“ ^{▼▼Sk 5,31; 17,30; 2Pt 3,9}

Mladé víno do nových měchů

Oni ^{▼▼// Mt 9,14—17} mu pak řekli: „⌈Janovi učedníci se⌉ ^{▼▼var.: Proč se Janovi učedníci …} často postí a konají modlitby, ^{▼▼n.: prosby; 2,37; 1Tm 2,1p} stejně i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí.“ 34 Ježíš jim řekl: „Můžete přinutit svatebčany, ^{▼▼Mt 9,15p} aby se postili, dokud je ženich s nimi? 35 Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom v oněch dnech se budou postit.“ 36 Říkal jim i podobenství: „Nikdo neutrhne záplatu z nového šatu a nepřišívá ji na starý šat; jinak i nový roztrhne a ke starému se záplata z nového nebude hodit. 37 A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno měchy roztrhne, samo vyteče a měchy se zničí. 38 Ale mladé víno se dává do nových měchů [, a obojí zůstane zachováno]. 39 A nikdo, kdo se napil starého, nechce mladé, neboť říká: 'Staré je dobré. ^{▼▼var.: lepší}'“